Některé školy nemají k dispozici haly a tělocvičny, v kterých by mohly hrát miniházenou, přesto se zde Školní liga hraje. Více v článku.

 

Turnaji předcházelo to, že Lucie Christiánová navštívila všechny školy, sehnala pro ně materiál v podobě branek a míčů. Všechny také seznámila se samotnou miniházená a jejími pravidly. Nic už nebránilo tomu, aby se mohlo začít a tak děti místo hodin tělesné výchovy hráli házenou. Turnaj probíhal formou seznámení se, pro některé, zcela s novým sportem. Proto největším úspěchem turnaje nebyl výsledek zápasů, ale pochopení hry a nadšení z ní. Co se týče diváků, vystřídalo se jich tam opravdu dost. Od maminek a tatínku, zvědavých kolemjdoucích až po děti z jiných tříd, které se o velké přestávce nevěnovali ničemu jinému než pozorovaní a fandění svým spolužákům. Učitelé skvěle splnili svou úlohu „trenérů“ a také odcházeli s úsměvy. Zájem o házenou byl obrovský, proto si krátce na to založily školy kroužky miniházené.