14.12.2016 | admin otevřeno: 12466 x

Kroužek Míček: Správný směr k rozšíření házenkářské komunity

Recept na to, jak naučit děti milovat házenou, našli trenéři v DHC Plzeň, kde byl v roce 2004 založen kroužek míčových her pro nejmenší s příznačným názvem "Kroužek Míček". Jak kroužek funguje, kdo se do něj může přihlásit anebo kolik dětí z kroužku aktivně rozšířilo řady házenkářské komunity, objasnila v rozhovoru zakladatelka Jarka Šmrhová.

 

 

Jak vznikl kroužek Míček? Co bylo prvotním impulzem k jeho založení? 
Ten původní impulz asi nebyl jen jeden, ale bylo jich víc. Na jedné straně byly vlastní děti. Ve školce sice měly sportovní kroužek, ale to bylo jen jednou za dva týdny a děti chtěly cvičit častěji. Na další straně byli rodiče hráček z našich družstev – aktivně se vyptávali, kdy už konečně něco otevřeme pro předškolní děti. Když jsem začala zjišťovat, jaká je nabídka cvičení, tak se sice něco našlo, ale nic z toho nebylo cvičení s míčem. A tak jsme v září 2004 poprvé otevřeli Kroužek Míček.

Kolik trenérů a dětí Míčkem za jeho existence prošlo? 
Zpočátku vedla kroužek pouze jedna trenérka s asistentkou, měly na starosti asi 15 kluků a holčiček. Byli to převážně mladší sourozenci našich hráček, a také synové a dcery našich trenérek a trenérů a jejich kamarádi. Postupně kroužku narůstala reputace, a tím i počet dětí. Nebylo se co divit, náplň hodin byla pro děti přitažlivá. Rodiče oceňovali zaměření na míč (do sportovních klubů nikdo takhle malé děti brát nechtěl) a finanční nenáročnost - půlroční poplatek se rovnal dvěma cvičebním hodinám ve sportovních kroužcích v mateřských centrech. Počet dětí se tak postupně zvyšoval a současně se i snižoval věk těch nejmladších.

Zajistit fungování kroužku muselo být čím dál náročnější pro trenéry i asistenty. Jak jste se s tím popasovali?
Bylo stále těžší zvládnout jejich narůstající počet a připravovat hodinu zajímavě pro pětileté a tříleté současně. Proto před několika lety došlo na rozdělení do dvou skupin. Nejmenší děti cvičí na boso v malé tělocvičně s kobercem, starší děti cvičí ve větší tělocvičně. V současnosti máme v každé skupině hlavního trenéra a několik asistentů. Už několik let je o Míček takový zájem, že jsme postupně přestali brát chlapce a bereme jenom děvčata, která pak z velké části pokračují v našem klubu. Kroužkem už prošlo několik set dětí a nejstarší „odchovankyně“ jsou už v družstvu dorostu a jedna i v reprezentaci.

V kolika letech mohou rodiče děti do kroužku přihlásit? 
Neoficiální definice zní: „Když už nenosí pleny, tak může na Míček.“ Oficiálně bereme děti, kterým jsou (nebo brzy budou) tři roky. Ale po pravdě musím říct, že letošní nejmladší pravidelná účastnice je ročník 2014 a ve skupince byste jí nepoznali.

Jak vypadá hodina, trénink? 
Hodina u těch nejmenších začíná společným přivítáním s maňáskem – ježečkem. Pokračuje několika hravými říkankami Kutálela se ze dvora…, Hlava, ramena, kolena, palce…, následuje rozcvička, při které „trháme jablíčka, zvoní zvonečky, kočičky si protahují hřbety“. Poté se děti proběhnou při zvířecí honičce. Následuje manipulace s míčem – kutálení, přendávání, házení, kopání. Pak většinou postavíme překážkovou dráhu. Hodiny se obměňují – někdy si hrajeme s obručemi (škatulata), tyčkami, „ťápotami“, využíváme žíněnky, kde válíme sudy a děláme kotrmelce, protahujeme se u žebřin. Velkou oblibu má padák s malými míčky. Následují jednoduché míčové i jiné hry, tanečky… Na rozloučenou odváží děti „švihadlová mašinka“.

Co děti nejvíce baví? 
Překážkové dráhy se skluzavka a trampolínou, možnost dávat góly – jakýmkoli způsobem se kamkoli míčem trefovat - do koše, obruče, kužele, do trenérů…. Baví je také hra na barvy „čáp ztratil čepičku“, hra s padákem „na počasí“, možnost napodobovat v pohybu různá zvířátka a možnost se při některých pohybových aktivitách hlasitě projevovat.

Zapojují se do hodin také rodiče? 
Nejaktivnější rodiče se zapojují v rolích asistentů a z některých se v budoucnu stávají trenéři. Většina rodičů se ale do běžných hodin nezapojuje, ani se nemohou dívat. Děti se potřebují naučit samostatnosti, a pokud rodič na tréninku přítomen je, děti po něm pokukují, a občas i utečou od aktivity. Rodiče tedy čekají před tělocvičnou a využíváme je pouze v případě, že si dítě potřebuje odskočit.

Pořádáte pro děti z kroužku a jejich rodiče nějaké akce? 
Děti z kroužku mají obvykle dva vrcholy sezóny. Prvním je vánoční Míčkohraní. Děti z kroužku jdou trénovat „do opravdové házenkářské haly“. Tam už na ně čekají mladší žákyně a společně absolvují „vánoční tréninkovou jednotku“. Máme připraveny soutěže dvojic, při kterých každá mladší žačka dostane na starosti jednoho mrňouska, i skupinové aktivity. Rodiče, ale i babičky a dědečkové, chodí fandit a celá akce končí zpěvem koled a předáním drobných dárků.

A ten druhý?
Je na konci sezóny, v létě. Je to Míčkyáda. Zde se děti účastní společně s rodiči. Každé dítě dostane soutěžní kartu a postupně projde 10 stanovišť. Na každém „číhá“ jedna pohádková postava a má pro dítě připravený úkol - házení nebo kopání na cíl, překážkovou dráhu, přenášení míčů. Všechna stanoviště jsou pochopitelně „míčová“. Na konci děti dostávají nejen odměny, ale i pozvánku na podzimní pokračování. Některé dívky přechází do přípravky, jiné ještě zůstanou v Míčku.

 

 

Co chystáte v nejbližší době? 
Letos poprvé chystáme Vánoční Házenkářskou akademii. Ta proběhne v hale ve čtvrtek 22. prosince od 17:00 h. Postupně se představí všechna družstva našeho klubu – od kroužku Míček, až po starší dorostenky. Každé družstvo bude mít připraveno krátký program. Nebude nouze o řadu překvapení. Vstupné na akci je symbolické – pro diváky a fanoušky 1 kousek vánočního cukroví. To pak věnujeme plzeňské Charitě.

Jak těžké je u dětí probudit touhu a radost z míčových her a následně třeba konkrétně i vztah k házené? 
Myslím, že každé dítě je od přírody hravé. Některé je zaměřeno sportovně, některé zase hudebně nebo výtvarně. U nás cvičí všichni – a dítě, které jednou přijde, obvykle už zůstane. Pestrou náplní hodin, pozitivním přístupem s úsměvem na tváři a v neposlední řadě i drobnými odměnami, jako jsou lízátka či bonbóny, se snažíme zaujmout je nejen krátkodobě, ale vzbudit v nich trvalý zájem o sportování. Většina dětí i rodičů lituje, že kroužek je „jen“ jednou týdně.

Máte nějaký cíl do dalších let? 
Myslím, že hlavní cíl je stejný už řadu let a určitě ho nebudeme měnit. A to jsou šťastné a sportem nadšené dívky, které se k nám rády vrací.

Foto: Archiv kroužku