19.11.2016 | admin otevřeno: 9713 x

Jak funguje mostecká školní liga?

Jeden z nejpropracovanějších systémů spolupráce s mateřskými a základními školami má bezesporu severočeský Dámský házenkářský klub Baník Most. Jak tato spolupráce funguje, objasnil v rozhovoru níže trenér mládeže, šéf mostecké školní ligy a v neposlední řadě garant školních lig pro Ústecký kraj Jiří Maršík.

 

O kolik škol a v jakých věkových kategoriích se ve vašem klubu staráte? Jak dlouho tato spolupráce trvá?
Oddíl DHK Baník Most v současné době spolupracuje se čtyřmi mosteckými školami. Nejdelší spolupráce, asi 9 let, trvá se školou, která je naší sportovní hale nejblíže, a to se 7. ZŠ. Postupně se spolupráce rozšířila na 15. ZŠ, 10. ZŠ a 3. ZŠ. Samotnou školní ligu organizujeme určitě 6 nebo 7 let. V tomto ročníku se každého kola školní ligy zúčastňuje vždy kolem 80 dětí. Na těchto školách probíhají kroužky házené, ve kterých se věnujeme dětem prvního stupně. Tréninky kroužků 7. ZŠ a 3. ZŠ probíhají přímo ve sportovní hale a 15. ZŠ s 10 ZŠ trénují ve školních tělocvičnách. Na třech školách máme trenérky učitelky, které jsou bývalé hráčky DHK Baník Most - konkrétně Michalu Bodlákovou, Karin Schererovou a Markétu Rainovou. Naše oddílová trenérka Nikola Bartásková si děti ze 3. ZŠ vyzvedává a vodí do sportovní haly sama. No, a právě děti z těchto kroužků jsou pilířem pro naší školní ligu.

Máte spočítáno, kolik dětí vaší Školní ligou prošlo a kolik jich v házené pokračuje dál?
V tomhle případě nejsem schopen odpovědět v konkrétních číslech, ale počet dětí, kteří se zapojí do činnosti v oddíle jak z kroužků, tak z těch, kteří prošli školní ligou, určitě není zanedbatelný, a je to velice významné procento, pro které se tato činnost určitě vyplatí. V současné době máme na čtyřech školách v kroužcích celkem 231 dětí. Možná teď někdo zakroutí hlavou údivem, ale věřte, že tohle je naprosto reálné číslo. Jsou to kluci i holky dohromady, holek je z toho možná tak 35 až 40 procent, což svědčí o tom, že naše činnost není jen tzv. zištná, ale že se z ní rekrutují i hráči pro mužskou házenkářskou složku.

Získávat děti pro házenou není snadné. Jak na to jdete v Baníku Most?
Myslím, lépe řečeno vím, že získávaní dětí nejen k házené, ale ke sportu vůbec je v dnešní době hodně diskutovaný oříšek. Nechci zde popisovat neduhy dnešní doby, které z našich dětí dělají pohodlné bytosti s minimálním respektem k jakékoliv autoritě, a které nám jsou všem jasné. Jen se zde stručně pokusím popsat, jak se s tím pereme my v našem oddíle. Určitě musíme začít u spolupráce s mateřskými školami, kterých je v současné době 12. Každý den v týdnu a ve středu dokonce 2x, přiveze autobus převážně holčičky ze dvou konkrétních školek na hodinový trénink do sportovní haly, kde se jejich pohybu a zábavě věnují naše dvě interligové hráčky Lucia Mikulčik a Eva Bezpalcová.
Pokud někoho překvapí, že jen holčičky, tak zde musím podotknout, že i když velký zájem je i ze strany rodičů chlapců, bohužel my jako dámský házenkářský klub jsme toto z kapacitních důvodů museli omezit jen na holčičky. Tréninky těchto nejmenších se skládají z volné zábavy, pohybových soutěží a her ať s míčem nebo bez.
Děti si postupně zvykají na sportovní prostředí, na to, že kromě maminky, tatínka a paní učitelky existuje i jiná autorita v podobě trenéra či trenérky. A pokud dobře počítám, při průměrné účasti dvaceti dětí na jedné tréninkové jednotce, což není nic přehnaného, vystřídá se od pondělí do pátku na naší palubovce asi 240 předškolaček. Rodiče, těchto holčiček zaplatí pouze jednorázový poplatek 150,-Kč na celý školní rok. No, a když jejich ratolesti opouští mateřskou školu, mají od nás informaci, na kterých školách probíhají naše kroužky, popřípadě, kdy jsou tréninky přípravky v našem oddíle.
Je tomu právě jeden rok a dva měsíce, co pod záštitou našeho oddílu DHK Baník Most fungují oddíly, které jsou již platnou součástí i oblastních soutěží nejmenších v Ústeckém kraji jako jsou Čertíci v Meziboří, Šídla v Bílině a Ještěrky ve Strupčicích. Začátkem školního roku zajížděli trenéři DHK Baník Most na předem domluvené školy v okrese Most, kde po dohodě s vedením jednotlivých škol v ukázkových hodinách pro první stupeň ZŠ předváděli zábavnou formou, že házená a konkrétně miniházená je sportem, který baví a kde radost ze vstřelené branky zažije téměř každý.
K tomu samozřejmě patří propagační materiály s informacemi, kde se popřípadě zájemci mohou zapojit do činnosti. A k dalšímu získávaní hráček, samozřejmě napomáhá i činnost v samotném oddíle, kde už samotný zvuk jména Černých andělů, který už dávno opustil jen československé házenkářské prostředí, přináší větší zájem o náš sport, kdy se do oddílu hlásí i děvčata ve věku starších žaček, ale v tomto případě už vydrží jen málokterá, protože naskočit do rozjetého vlaku bez jakékoliv přípravy není jednoduché. Ale my neděláme žádné výběry či selekce, možnost zapojit se do činnosti má každé děvče a s jakým cílem a zda do cíle dojde, zaleží jen na ní. V neposlední řadě musím zmínit možnost, kterou mají děvčata vycházející ze základní školy, a tou je studium na Sportovním gymnáziu v Mostě, kde je házená jedním s kmenových sportů. Jak je vidět, pro získávání dětí do oddílu děláme všichni maximum, ale ani do budoucna nechceme a nesmíme v této činnosti polevit, ba naopak.

Dá se říci, že stejně důležité a těžké je dostat k házené učitele a trenéry?
Je jasné, že pokud chcete s někým spolupracovat, musí být zájem oboustranný. Proto musíte mít na konkrétní škole spřízněného ředitele či ředitelku, nebo alespoň tělocvikáře, ale nejlépe obojí, což je náš případ. Jak už jsem zmínil výše, na školách se dětem věnují bývalé házenkářky s trenérskou licencí, takže jejich vzdělávání probíhá v souladu s legislativou ČSH a samotná koncepční práce se upřesňuje nejen na trenérských poradách, ale i při běžné komunikaci, která je nezbytná.

Co všechno organizace školní ligy obnáší?
K organizaci Mostecké Školní ligy 4+1 v miniházené pod záštitou ČSH v rámci projektu Házená do škol, jejímž garantem je oddíl DHK Baník Most a šéfem shodou okolností já, bych uvedl následující. Pilířem pro tato klání jsou vesměs děti, které navštěvují na školách kroužky. Naše školní liga má oproti jiným určitá specifika. U nás to není tak, že by do haly dorazilo z každé zúčastněné školy jedno družstvo s tělocvikářem, jak je asi nejběžnější. U nás v daný den na náklady oddílu dopravíme všechny děti i se školními trenérkami do sportovní haly.
Rozlosování je připraveno podle toho, kolik mi trenérky nahlásí, že přivezou družstev. Pro takovou 7. ZŠ není problém dorazit na jedno kolo klidně s pěti či šesti družstvy. Oproti dosavadní praxi, kdy jsme v jednom kole organizovali turnaj jak pro první a druhé třídy, tak i pro třetí a čtvrté, jsme letos přistoupili k tomu, že obě kategorie, které můžeme nazvat i přípravka a mini, jsme rozdělili a pro každou organizujeme každý druhý měsíc turnaj zvlášť. Tím pádem nám školní ligou projde více dětí a v každém turnaji mají i větší minutáž, kterou stráví na hřišti.

Kolik lidí se do akcí se Školní ligou u vás v klubu zapojuje?
V letošním roce zatím proběhlo pro každou kategorii jedno kolo, kde nám hrálo ve dvou skupinách po pěti družstvech. No a mým úkolem, je sehnat ke každé trenérce určitý počet pomocníků „trenérů“, tak aby o každé družstvo bylo v průběhu postaráno. Dále rozhodčí a někoho k časomíře. Pomoc přichází většinou z našeho oddílu starší žačky, dorostenky, ale i hráčky našeho interligového „A“ týmu žen.
Nesmím zapomenout i na pravidelnou pomoc od trenérů z mužské složky. Zde je další pozitivum v tom, že pomocnice z řad hráček se na házenkářské klání podívají trošičku z jiného úhlu pohledu, a když vidíte zapálenou starší žákyni, jak pobíhá po čáře a diriguje své jednodenní svěřence, určitě vás to potěší. Samozřejmě, snahou musí být, aby všichni, kteří přijdou s průběhem a organizací pomoci, k tomu všemu měli kladný vztah a nebylo to jen pro to, že se tzv. ulejí ze školy. Zde musím těmto lidem poděkovat, protože bez nich by to opravdu nešlo.
V naší školní lize se nepočítají výsledky, a pokud to dovolí počasí, je zakončena vždy v červnu turnajem na písku pod otevřeným nebem, kde všichni účastníci dostanou zlaté medaile, diplomy a sladkosti a tohoto zakončení se zúčastní vždy i zástupce vedení jednotlivých škol. Z toho vyplývá, že pro organizaci jednoho kola školní ligy potřebujeme v našem případě minimálně čtrnáct dalších nadšenců.

 

Na pořádání každé akce je potřeba i finanční zajištění. Jak je to se Školní ligou a vybavením pro děti?
Organizace školních lig je v rámci projektu Házená do škol podporována ČSH jak materiálně, tak i malým finančním ohodnocením pro školní trenéry a šéfy školních lig jednou za půl roku, po splnění daných kritérií. V materiálu se jedná především o míče, branky a rozlišovací dresy. Náš oddíl vynakládá nemalou částku na dopravu mateřských školek na trénink do sportovní haly a škol na kroužky a školní ligu, která se pohybuje dle mých informací v řádu 150.000 korun ročně a je čerpána z dotací od města Mostu a Ústeckého kraje.

Házené věnujete moře času. Co pro vás tento sport znamená, co vám dal a co naopak vzal?
Těžká otázka. Přemýšlím jak odpovědět co nejstručněji. Mě osobně házená opravdu provází celým životem. Jako šestiletý kluk jsem začínal v Lovosicích pod trenéry, se kterými se potkávám dodnes a kteří se stále věnují trenérské činnosti. O těchto lidech by se mělo psát a vzhlížet k nim s obdivem. To jsou ti blázni, ti nadšenci, kteří drží nejen v našem sportu, ale ve všech sportech v ČR sportování mládeže nad vodou.
Teď jsem trošičku odbočil od tématu. Nebudu mluvit o tom, co mi házená vzala, jestli mi něco vzala tak asi čas, který mnozí jiní věnují především svému profitu, popřípadě profitu své rodiny, ale naopak si myslím, že jako každý kolektivní sport mi dala mnohem více, než si člověk dokáže uvědomit. Je to věc, kterou asi slovy nelze popsat, máte to prostě ve svém nitru. Je to něco, co máte pod kůží, jako respekt, poznání, víra, kamarádství, přátelství, úcta, úspěch a vyrovnání s neúspěchem, pomocná ruka v těžkých chvílích.
Od mých šesti let prostě nebyla chvíle, která by nebyla prolnuta s házenou. S trenérskou činností jsem začal v roce 1989 v Chomutově. V současné době je to od roku 2011 i má práce, kdy pro oddíl DHK Baník Most pracuji jako trenér mládeže. Trenéřina je tvrdá řehole, hlavně u mládeže, kde nemáte jen děti, ale i jejich rodiče, kteří vám kolikrát dají zabrat víc než jejich ratolesti. A jak dlouho mi vydrží síly? To nedokážu odhadnout. :-)

Kladete si v rámci Školní ligy do budoucna i konkrétní cíle?
Do budoucna bychom určitě chtěli školní ligu každopádně udržet, a pokud to půjde, tak ji i rozšířit o nové školy. Ale to nechci předbíhat. A pokud možno rozjet ještě třeba další školní ligu v Bílině.

Máte nějakou radu pro ostatní nadšence, kteří by chtěli se Školní ligou v klubech začít, nebo třeba i zkušenost, o kterou se chcete podělit?
Pokud by chtěl nějaký klub se školní ligou začít, není nic jednoduššího než se obrátit na ČSH, konkrétně na Petru Vozobulovou, která má vše pod palcem a vždy erudovaně a ochotně poradí. Jinak mě teď osobně žádná rada nenapadá, snad jen nebát se a jít do toho. No, a kdyby přece jen měl někdo nějakou konkrétní otázku na mě, rád odpovím, protože jak se říká, bylo mi padesát, v Rusku jsem byl, tak radit můžu. :-)

Foto: www.dhk-banikmost.cz